Abych nemusela přemýšlet, co bude další článek, napíšu vám několik novinek z mého života.Ne každý bude zvědavý, ale možná se najde někdo, koho budou zajímat některé šílenosti, které prožívám.
Opět se mi vrátil žaludek, ale bohužel je to horší než dříve.Jednou jsem měla podezření na mononukleózu a několik dní jsem nedokázala sníst ani piškot, protože jsem neměla hlad a cokoliv jsem chtěla sníst mi nešlo ani polknout.Byla jsem hodně ve stresu a dopadlo to tak, že mě doktorka hlídala, protože jsem během několika málo dní shodila asi 11kilo a doporučila mi psychologa, kdyby se ten stres nechtěl pustit.Po nějakých dietách a odpočinku doma jsem se z toho dostala a za čas to přišlo zas.Tentokrát jsem jíst mohla, ale byla jsem celkem ve stresu, ale ne tak jako předtím.Bolel mě žaludek a měla jsem dietu.Přešlo to celkem rychle, ale z krve mi doktorka zjistila virové vředy.Konečně jsem měla pokoj a najednou bum, prásk a je to tu znovu.Tentokrát jsem se nestresovala, tak nevím, čím je to způsobeno.Začalo to tím,že jsem se jednou za noc(každý večer) vzbudila a měla silný pocit na zvracení.Táhlo se to týden a potom přišla asi 3 denní viróza, tak jsem si říkala, že je to tím.V lékárně mi poradila černé uhlí a vše bylo opět v normálu, ale každá noc pro mě znamenala buzení se a nevědět, jestli usnout, nebo běžet zvracet.Potom jsem měla asi 2 dny klid, ale vrátilo se to.Bylo mi špatně i ráno a přes den.I když jím normálně, jak jsem zvyklá, nevejde se do mě toho tolik a necítím žádný hlad, maximálně po ránu.Měla jsem i teploty, ale už je to v tomhle ohledu v pořádku.Posledních pár dní mě občas bolí hlava.Pálí mě žáha, pod hrudníkem cítím, jak se chce žaludek dostat ven, jako by se nafoukl a překážel mi.Není to nic příjemného.Šla jsem k doktorce, kde mám školu.2,5 hodiny v čekárně, aby mi řekla, že mě zlobí žaludek.Opravdu, nečekané.Tohle úterý jsem jela domu, zašla k doktorce u nás a ta mě poslala na krev.V pátek jdu na kontrolu a budu se snad i modlit, aby nenašli nic strašného.Ještě se uvidí, ale pravděpodobně pojedu do nemocnice na gastronomii.Kdo neví, co to je, tak mi budou dávat hadičku s kamerou pusou do žaludku, aby zjistili, co je s ním v nepořádku.Zatím musím dietovat, což mi nedělá problém, jelikož jsem zvyklá jíst zdravěji, ale budu si muset odmítnout i občasné papaní v McDonald´s.
Jako další bod je tady fitness.
Bohužel jsem se v úterý na rehabilitacích dozvěděla, že takovými sed lehy si ubližuji a proto mám zákaz.Celkově mám kvůli problémům s žaludkem a rehabilitacím zakázané cviky, než ty předepsané.Nedokážu cvičit nic aby se mi neudělalo zle a jelikož si tím přetěžuji svaly, tak ty, které jsou ochablé nedokáží zvládnout zátěž těch ostatních.Několik měsíců budu bez fitness a až se uklidní žaludek, začnu alespoň běhat, protože to by jinak nešlo.
Pro ty, kteří se mě ptají ohledně fotek na instagramu, který mám jako album změn při fitness, říkám rovnou : Neptejte se mě prosím, kdy budou nové fotky.Teď jde fitness a veškeré posilování mimo mě! Až cvičit začnu, určitě bude info a fotky!
Do konce týdne budu lenošit doma a příští týden se uvidí, takže články psát budu, protože se budu nudit a pokud budu mít nápady, určitě si napíšu nějaké dopředu.
Další článek budou fotky z prvního focení s kamarádem a do konce týdne nebo začátkem dalšího bych měla dostat fotky ze pondělního focení.Máte se na co těšit!
with love, EM ♥
Občas má okno každý.A já ho mám dnes.Nevím, co napsat, co dělat a jsem ve stresu, protože mám umět na pondělí nějakých 90 slovíček z angličtiny, ale zapomněla jsem si učebnici na intru, takže mám večer, co dělat.Až zveřejním tenhle článek, budu mít pravděpodobně pár hodin před testem, takže mi držte palce!
Chci si objednat paletku očních stínů a dvě rtěnky ze stránky makeuprevolution.cz , ale momentálně potřebuji tolik věcí, že se stále rozhoduji, jestli počkat nebo ne.
Zítra (dnes) mě čeká focení.Konečně budu mít po dlouhé době profesionální fotky! Určitě budou na blogu, ale nevím kdy.Musím počkat, až je kamarádka/fotografka upraví a pošle mi je.
Před nějakou dobou jsem odeslala email do redakce krásná.cz (opět) a stále čekám, jestli můj článek zveřejní.Také jsem před pár dny zkusila štěstí na webu kámoška.cz ,ale stále mi neodpověděli a mezi blogerkami stále nejsem.Měli mi odepsat do 24 hodin, ale pořád čekám.Snad mi odepíšou na email , který jsem jim zaslala, zda je vše v pořádku.Ano, jsem nedočkavá!
V úterý jedu zase k odbornicím se zády a tentokrát mě čeká první cvičení.
Poslední dobou mám špatné dny.Bojím se, že přijdu o někoho, na kom mi záleží.Není to jednoduché a ty dny a noci strávené v slzách mě celkově oslabují.
Když si tenhle článek po sobě čtu, zjišťuji, že je hodně depresivní, ale svoje pocit neschovám.Někdy je čas na to, napsat článek, ať je jaký chce ze života.
V sobotu jsem měla co dělat, na rozdíl od neděle.Velký úklid, mamka mi barvila vlasy a pekla jsem čokoládové brownies, které jsem si zamilovala.
Už potřebuji kamarády.Opravdu mi tenhle víkend moc neprospívá.Už se těším do školy.Ne proto, že bych byla pilná studentka, ale kamarádi jsou prostě kamarádi.
Když jsem psala o tom,že potřebuji hodně věcí, budu platit necelých 800 za jazykový kurz angličtiny, který se nově otevírá u nás ve městě, kde jsem na intru.Bude nás vyučovat rodilý mluvčí.Jsou tam dva obory.Gramatika a mluva.Při mluvě nepadne jediné slovo česky a to pro mě není, takže budu chodit na gramatiku, protože mě čeká maturita z ájiny.Bojim bojim.
Dál už mě nenapadá, čím bych se pochlubila nebo spíš naopak, ale doufám,že vás tenhle článek tolik nenudil.Plány na další články zatím nemám, jen minimum takových, které nevím, jak a kdy sepíšu.Snad moje okno nepotrvá další dny.
Mějte se!
Když si tenhle článek po sobě čtu, zjišťuji, že je hodně depresivní, ale svoje pocit neschovám.Někdy je čas na to, napsat článek, ať je jaký chce ze života.
V sobotu jsem měla co dělat, na rozdíl od neděle.Velký úklid, mamka mi barvila vlasy a pekla jsem čokoládové brownies, které jsem si zamilovala.
Už potřebuji kamarády.Opravdu mi tenhle víkend moc neprospívá.Už se těším do školy.Ne proto, že bych byla pilná studentka, ale kamarádi jsou prostě kamarádi.
Když jsem psala o tom,že potřebuji hodně věcí, budu platit necelých 800 za jazykový kurz angličtiny, který se nově otevírá u nás ve městě, kde jsem na intru.Bude nás vyučovat rodilý mluvčí.Jsou tam dva obory.Gramatika a mluva.Při mluvě nepadne jediné slovo česky a to pro mě není, takže budu chodit na gramatiku, protože mě čeká maturita z ájiny.Bojim bojim.
Dál už mě nenapadá, čím bych se pochlubila nebo spíš naopak, ale doufám,že vás tenhle článek tolik nenudil.Plány na další články zatím nemám, jen minimum takových, které nevím, jak a kdy sepíšu.Snad moje okno nepotrvá další dny.
Mějte se!
with love, EM ♥
Po dlouhé době jsem zavítala do DM pro barvu na vlasy a to bych nebyla já, kdybych si nekoupila něco dalšího.Je toho málo, ale přeci jen jsou tu nákupy a mini recenze z prvního dojmu.
Baby Lips konečně v čr !!
Strašně dlouho jsem šílela nad rozkošnými baleními balzámů, protože ty barvy jsou úžasné.Navíc jsem si počmárala celou ruku a nemohla se rozhodnout, který si pořídit.Nakonec jsem si vybrala tenhle růžový.Miluju jeho vůni.A ty barvy.Na rtech udělá lehký, růžový nádech a trochu se třpytí.Od včera jsem ho použila asi 2x a zatím bych neřekla, že je to balzám, který bych si chtěla koupit znovu, kdyby neměl taková další plus.Nepřijde mi zatím nijak vyjímečný účinky, ale třeba časem budou rozdíly znát.Já jsem s ním spokojená hlavně proto, že slouží místo jemné rtěnky, takže se nemusím bát, že budu vypadat divně.Rozhodně tahle barva neublíží, právě naopak.Pokud se nemalujete, nebo jen nevýrazně, určitě doporučuji místo rtěnky! Dokonce se mi hned po napití nesmyl, což je podle mě velké plus, ale budu ho testovat v dalších dnech, takže kdyby se něco změnilo, určitě tu uvidíte další podrobnou recenzi.
KDE SE DÁ KOUPIT?
V DM, ale určitě i v Rossmannu.
JAKÁ JE CENOVÁ RELACE?
Stojí oficiálně 79,-
U pokladny mi paní řekla, že je akce 2+1 zdarma, ale využiji to až příště, protože ho chce i mamka, takže jí udělám radost.
Odstín Pink Punch
KRÉM NA RUCE (Balea)
JAKÝ JE MŮJ NÁZOR?
Od včera jsem ho použila 3x a musím říct, že je opravdu fajn.Uvidím, jak budu spokojená s dalším používáním, protože přeci jen je to krém na zimu, tak uvidím, jaký bude v mrazech.
Nevím, jestli jste na tom stejně, ale krém na zimu poznám.Má typickou konzistenci a při roztírání cítím na rukách tu ochranu (nevím, jak to popsat, ale snad mě chápete).
A přesně to samé cítím i u tohohle krému, proto si myslím, že v zimě ruce ochrání a zabrání popraskání kůže.Je nenápadně parfemovaný, jako výrobky od Balea určené třeba na obličej, což je další plus.Opět přirovnávám k vůním od Nivea, ale tak mírně, že se můžeme jen dohadovat, jestli je něco cítit nebo ne.Má krásné balení a hodí se do kabelky, nebo školy.Množství je 50ml.
Neměla jsem v plánu koupit si krém na ruce, ale viděla jsem ho u pokladny a za tu cenu by byl hřích nechat ho tam, protože se bude hodit!
KDE SE DÁ KOUPIT?
Sehnala jsem ho v DM.
JAKÁ JE CENOVÁ RELACE?
Stál myslím 37,-
Tuhle položku kluk nepochopí, ať se snaží sebevíc.Nikdy nebudou nosit podprsenky (i když by se některým hodila).Je vážně úžasné, když vám něco zvětší prsa, dodá jim pěkný tvar, ale na druhou stranu je to něco tak nepříjemného, že to nejde ani popsat.Chce to opravdu kvalitní podprsenku, která nebude mít kostici, která bude tlačit celý den a v tom horším případě vykoukne ven a podprda je v háji.
PUCHÝŘE Z PODPATKŮ / ROZEDŘENÉ NOHY Z BALERÍN
Jsem poměrně vysoká a podpatky díky bohu nosit nemusím.Samozřejmě, že jde o zvyk, ale někdo si na ně zvyknout nemusí.Já dávám přednost pohodlným keckám a nejraději bych je nosila i k šatům.Opravdu miluji, když jdu na ples jako princezna a po pár hodinách umírám kvůli rozedřeným nohám do krve a puchýřům.A balerínky jsou většinou podobné.Pokud nemáte speciální "ponožky", nemáte šanci.
POROVNÁVÁNÍ
Možná se najde holka, které to vadit nebude, ale podle mě to bude každá druhá, které naopak bude.Určitě se najde i nějaký boy, protože tahle věc je někdy opravdu strašná.Běžný příklad je ze vztahů.Kluk holku srovná s jinou nebo se svou ex.Naopak to platí, když holka srovnává kluka se svým ex.Pokud máte navrch je to celkem v pohodě, ale když se dozvíte, že jste jako holka v něčem horší než ex vašeho kluka je někde problém.Mě osobně tohle vadí.A teď nechci říct, že můj přítel tohle dělá, on právě naopak chce, abych věděla, že jsem ta jediná já a žádná není lepší.Vím,že to tak není a nikdy nebude, protože vždy je tu někdo v něčem lepší, ale mít někoho, kdo vám tuhle variantu bude vymlouvat je prostě krása.
PLIVÁNÍ
Je dost možné, že jsem se v tomhle bodě spletla, ale mě to děsně štve.Je to případ hlavně kluků, ale znám holky, které venku běžně plivou.Mě se to nelíbí.Miluju ty kluky, většinou tmavší pleti, co jdou s kalhoty až pod prdel, nezavázanýma botama, kšiltem dozadu, mastnými vlasy a plivou kolem sebe každý druhý krok.Třešnička na dortu nastane ve chvíli, kdy udělají odporný zvuk, vytáhnou si hleny až odněkud ze zadní části těla a plivnou.Ne, vůbec se mi z toho nedělá zle.Cesta po chodníku je o to víc zajímavá, když se vyhýbám poplivané zemi.Mňamina.
NAŠE DNY
O tomhle nemá cenu nic psát, vždyť to znáte.
NAŠE DNY
O tomhle nemá cenu nic psát, vždyť to znáte.
with love, EM ♥
Asi nejsem holka, ale tohle se mi stalo možná 2x.A ani jednou mě to nijak nevytočilo.Vzala jsem si tyčinku do uší, trochu odličovače a řasenka byla pryč.Ale vím o holkách, kterým se taková věc stává téměř pravidelně a není to pro ně moc příjemné.Zvlášť, když chvátají.
ROZMAZANÁ RTĚNKA
Rtěnku si nedávám, protože jsem zatím nenašla odstín, který by mi opravdu slušel a navíc nesnáším mít cokoli na puse.Ano, vadí mi i balzám.Když používáte rtěnky nebo lesky, tak vybírejte kvalitnější produkty a ne levné rtěnky, které obtisknete na každé skleničce, flašce nebo necháte na svačině hned ráno.A co je ještě lepší, když se rtěnka rozmaže úplně všude kolem pusy a vypadáte jako klaun.
SLOUPANÝ LAK NA NEHTY
Sice mám křehké nehty, které se bez speciálního zpevňujícího laku lámou, loupou a třepí, ale když je mám nalakované, vypadají, jako gelové, protože jsem si je nechala narůst dlouhé.Nesnáším, když se mi oloupe lak a začnou se mi loupat i samotné nehty, proto lak pořád doplňuji, ale pak už mě to nebaví, nechám to a vypadá to hrozně.
JEDNA LINKA HORŠÍ, NEŽ DRUHÁ
Vždycky, ale úplně vždycky se mi první linka povede dokonale, ale pak dělám druhou a nikdy se mi nepovede.Nikdy.To mě občas osvítí bůh a stane se, že mám obě krásné, ale moc často se to nestává.Už jsem se celkem naučila neřešit linky a udělat je na první pokus.Buď a nebo.Po dlouhých úpravách ztrácím čas, trpělivost a navíc vypadám, jako když mě napadla parta rozzlobených holek.
DEODORANT NA TRIČKU
Nosím raději tílka, protože se nemůže stát, že bych měla na tričku kruhy, které nevypadají vůbec vábně.Někdo (což je ta horší varianta) je má od potu a jiní od toho, že chtějí vonět.Spravedlnost, vážně.Naštěstí mám nějakou dobu deodorant, který je bez alkoholu, příjemně voní a rychle usychá, takže nedělá fleky a ani ty nepříjemně mokré.Vymyslel ho génius!
POKUD VÍTE DALŠÍ VĚCI, KTERÉ NESNÁŠÍME, PIŠTE DO KOMENTÁŘŮ! CHYSTÁM POKRAČOVÁNÍ:)
with love, EM ♥
Četla jsem "Hvězdy nám nepřály".Film jsem ještě neviděla, chci se na něj podívat s přítelem, ale podle mě má tenhle film silnější příběh, než Hvězdy!
Už z toho pohledu, že Hvězdy jsou plné romantiky, i když se stejným tématem a smutným koncem, tenhle film je o dost podrobnější, co se rakoviny a její léčby týká.
Viděla jsem ho jednou, ale chytl mě tak moc, že jsem si ho zamilovala.Na co se tedy můžete těšit?:)
FILM NATOČENÝ PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ
Jedná se o německý film.Samozřejmě je ke stažení v češtině nebo s titulky.Byl vydán minulý rok, takže je poměrně nový.
Celý příběh je o 21ti leté Sofii, která si užívá život naplno.Sex, alkohol, zábava.Její matka prodělala rakovinu prsu, ale to už je dávno.Se svou sestrou se moc nemusí.Sofie je ta, která se nebojí říct, co chce, ale její sestra si život ráda plánuje a chová se více dospěleji,
Sofie a její nejlepší kamarádka kupují byt, kde budou společně bydlet a obě se chystají na vysněnou školu (vysokou).
Sofie už delší dobu není ve své kůži.Přibližně 2měsíce trpí kašlem, který jí způsobuje bolesti na plíci.Po Silvestru se rozhodne navštívit lékaře.Ten jí pošle na další vyšetření, protože se obává nejhoršího.Diagnóza se bohužel prokáže.Sofie má méně jak 50% šanci na přežití.Rakovina, kterou má na plíci se podle doktorů pravděpodobně nevyléčí.Sofie musí nastoupit do nemocnice na několik měsíců.Čeká jí dlouhá léčba.Začnou jí vypadávat vlasy, obočí a řasy.Ona, ale i přesto bojuje dál.Oholí si vlasy a když neunese pohledy lidí, kteří už vidí, jaká je její diagnóza a na kterém oddělení leží, koupí si paruku.Později je každá její nová další paruka, její další a nová identita.Každá paruka dostane své jméno.Sofie začne o svých osobnostech psát na blog, který začne číst její nová kamarádka s ještě horší diagnózou.Později Sofii kontaktuje časopis, který jí nabídne spolupráci.Sofie nabídku přijme, ale zjistí něco, co jí bude ničit víc, než rakovina.S jejím nejlepším kamarádem totiž začne chodit, jenže bojí se, že zemře a nechce, aby zůstal sám.Chce mu dát naději na šťastný život s přítelkyní, která nebude mít týden, měsíc nebo rok, ale bude s ním už napořád, proto se s ním rozejde.Když ho uvidí s jinou, začne litovat chyby, kterou udělala, ale už nemá šanci dostat ho zpět.Začně si znovu užívat.Občas to silně přežene s alkoholem a doktoři jí varují.Ona ale ví, že nechce umírat s pocitem, že jí rakovina přemohla, ale s pocitem, že nakonec stejně vyhraje ona a ne rakovina.Přicházejí ale lepší a lepší zprávy.Nádor se zmenšuje, i když to nikdo nečekal a nakonec zmizí úplně.Bohužel, příběh její přítelkyně s rakovinou nekončí stejně.
Tenhle příběh je úžasný v tom, že se nesnaží ukázat jen to zlé nebo naopak, jen to dobré.Ukazuje obojí.Ukazuje pravou tvář rakoviny.Že nemusí vždy vyhrát.Je úžasný v tom, že popisuju celou léčbu rakoviny a to i podrobněji.Chytnul mě za srdce.Díky takovým filmům si člověk uvědomí, že nejdůležitější věci, by si měl uvědomovat dřív a ne jen ve chvíli, kdy se bojí, že každý den, může být poslední.
DOPORUČUJI HO ZHLÉDNOUT!
A určitě nezapomínejte na to, že se NIKDY nesmíte VZDÁT! Ani ve chvíli, kdy nikdo nevěří, že to zvládnete:)
with love, EM ♥
Nikdo vás do vztahu nemůže nutit a pokud nechcete a bojíte se vztahu na dálku, raději ho nezačínejte.Není to dvakrát příjemné, vidět se s druhou polovičkou (v našem případě) několik dní po měsíci,2, někdy i více.Nebudu lhát a klidně přiznám, že brečím často.Je to pocit, který musíte zažít.
Jsem citlivka a vždycky jsem říkala, že vztah na dálku není pro mě.Nezvládla bych ho, ale pak jsem poznala někoho, s kým si rozumím.Někoho, kdo mě má rád takovou, jaká jsem.Kdo mě vidí nejraději nenamalovanou a zlobí se na mě, když řeknu, že jsem ošklivá nebo mám špek tady a tamhle.Je mojí oporou a už z takového důvodu mě o něj dálka nepřipraví.
Podle mě má takový vztah i své výhody.Například jsem si všimla, že velké množství vztahů postrádá důvěru nebo zodpovědnost.
Důvěru si musí člověk vybudovat a pokud je vaše polovička daleko, musíte jí prostě věřit! Žárlím.Samozřejmě, ale to je úplně normální u každého.Ale ani s žárlivostí se to nesmí přehánět.Potom ten druhý nabývá dojmu, že mu nevěříte.Zodpovědnost myslím hlavně v případě peněz.Pokud k sobě jezdíte, tak cesta něco stojí. A když jeden šetří a druhý utrácí, není to moc fér.
Samozřejmě s každým vztahem přichází lidi, co se do toho musí míchat.Většinou jsou to lidi, co jednoho, nebo druhého chtěli pro sebe a teď už bohužel nemají šanci.A když jste od sebe daleko, takový lidé se mají pořád čemu divit.Jak je možné, že jste spolu, když jste tak daleko? Má to cenu? Co když tě podvede? A nejlepší je věta, "nemůže vám to dlouho vydržet".Hovadina.Může.Jak tak pozoruji, takový vztah vydrží mnohdy déle než když jsou si lidi blízko.
Určitě se někdy pohádáte.Určitě se stane, že vás druhý naštve nebo něco podobného, ale to se stává v každém vztahu a jestli se vám to ještě nestalo, určitě to někdy přijde.Je to smutná část vztahu, ale patří k němu stejně jako polibky a držení za ruce.
A pokud máte druhého daleko, vážíte si každé vteřiny s ním.Každá vteřina, kdy slyšíte jeho hlas, vidíte jeho oči a úsměv je pro vás jako droga.A pokud to tak má každý, neprošli jste si tou dálkou.Ta takovým chvílím dodává ještě něco zvláštního.
Nečekám, že s článkem budou všichni souhlasit, ale třeba pochopí, co jsem chtěla říct.A je toho ještě dost, ale zbytečně dlouhý článek by už většinu odradil ke čtení na samém začátku.
Mějte se krásně a nenechte si kecat do rozhodnutí, které děláte.Buď vám vyjdou nebo ne.Život je plný takových rozhodnutí.
with love, EM ♥
- Barvičky - Při psaní poznámek do sešitu si označuj důležité informace barevnými fixy nebo podtrhávej nebo i zvýrazňuj barvičkami.Pokud dostaneš informace natisknuté, nejlepší je si celý text kousek po kousku číst a podtrhávat nebo zvýrazňovat (což je pro mě přehlednější a viditelnější) barvami.Pokud máš nějaký pojem, zvýrazni si ho barevně a to, co je k němu napsané si zvýrazni odlišnou barvou a pokud je tam třeba více slov,zvýrazněi ty, které si snadněji nebo naopak hůře zapamatuješ.
- Post-it lepíky - Pokud dostaneš úkol v učebnici nebo v sešitě téma od kterého bude písemka a po jaké téma, přilep na tyhle stránky lepíky a na ně napiš, od čeho po co budete psát nebo na co je úkol atd,....určitě to pomůže v lepší orientaci.
- Study and eat - Tuhle formu učení jsem jednou viděla u kamarádky.Pokud máš třeba 4 stránky v sešitě, které se chceš naučit, dej si na každou stránku třeba gumového medvídka a teprve až se jednu stránku naučíš, sněz ho.
- Hudba VS. ticho - Někomu se lépe učí s hudbou a někdo musí mít klid na soustředění.Musíš přijít na to, jak to jde lépe tobě.
- Nedrť se vše najednou! - Nenechávej učivo na poslední chvíli.Dávej si pauzy, protože kdo by se dokázal učit v kuse třeba 2 hodiny,aby opravdu dával pozor.
- Uč se podle sebe ! - Pokud máš v sešitě něco, čemu tolik nerozumíš nebo máš u jednoho bodu tisíc vět, snaž se zkrátit si vše tak, aby jsi to lépe chápala.Nehledej v tom nic složitého a uč se to formou vlastních vět.Nemusíš vše umět nazpaměť.Jde o to, aby jsi chápala, o co jde.
- Neuč se sama - Nejde o to, učit se ve skupině, ale když se něco naučíš, nech se od někoho vyzkoušet.Budeš více přemýšlet nad tím, co jsi se učila a třeba ti to půjde lépe.
O škole tu moc článku nebude, ale chtěla jsem se s vámi podělit (a vypsat se) o první týden na střední škole.
Moc nepomůžu lidem, co po prázdninách nastoupili do prvních ročníků.Sama jsem totiž nastoupila už do třetího.
PRVNÍ DEN proběhl alespoň pro mě zmateně.Připadala jsem si už po nástupu na intr (v neděli), jako bych tu nikdy nebyla.Nový lidi (prváci), jiný pokoj, jiné spolubydlící, nový učitelé, jiné místo v lavici, nový spolužák a takhle bych mohla pokračovat hodně dlouho.Chaos, chaos, chaos.
DRUHÝ DEN nebyl rozdílný.Dozvědět se, že za 2dny píšeme písemku ze 7 papírů, to opravdu zabolí.Naštěstí se nám povedlo rozbít paní učitelce plány, takže písemka byla přesunuta na příští úterý.A nemluvím o prvních 2 hodinách tělocviku se starým panem učitelem, který nás rozčiloval v prváku o češtině.Ale díky tělocviku jsem zaběhla maraton, který vypadal následovně : za 10 minut ze školy na intr, vyběhnout snad 100 schodů,vzít oblečení, seběhnout schody a makat k hale. Mamamia!
TŘETÍ DEN byl opravdu mega (ironicky).5 hodin analytiky (laboratoře).Připomněli jsme si s novou učitelkou, jak se chovat při poleptání kyselinou, co křičet, když hoří (jak jinak, než HOŘÍ) a kde hledat lékárničku a tak podobně.Počítali jsme s vzorečky a rovnicemi, psali protokoly a doufám, že mě z toho nemigne, jako předchozí dva roky.Je hezké dělat pokusy a poleptávat se vším možným, ale ještě to všechno sepsat, aby z toho učitelku nekleplo a já dostala dobrou známku, není dvakrát jednoduché.Bože.
ČTVRTÝ DEN byl celkem fajn.První hodina ekonomiky mě celkem zaujala.Máme usměvavou paní učitelku, tenhle rok také nově.Učíme se o mzdách, DPH, zdravotních pojišťovnách a dalších.Na mě používá hodně pojmů, které jsou pro mě složité, ale baví mě to.Alespoň v takových věcech nebudu tolik plavat.Ok.
PÁTÝ DEN díky bohu za konec pobytu ve škole.Ve čtvrtek a v pátek nastalo léto, takže jsem opět mohla vytáhnout kraťasy ze skříně a doufat, že se ještě alespoň malinko osmahnu.Škola byla fajn.První hodinu jsme měli volno, ale na intru nás nenechaly tak dlouho, jak jsme předpokládaly.O chemii jsme jako minulou hodinu popsali asi 3 stránky, takže na to, že opakujeme je to docela bolestivá záležitost, pokud jde o mou pravou ruku.Po škole jsem čekala na můj vkus hodně dlouho na bus a když přijel, řidiči se sekla pokladna, takže jsme asi 10 minut stáli v řadě než jí nějak opravil a když se mu to povedlo,opět se mu sekla.Ale why not.
Moc nepomůžu lidem, co po prázdninách nastoupili do prvních ročníků.Sama jsem totiž nastoupila už do třetího.
PRVNÍ DEN proběhl alespoň pro mě zmateně.Připadala jsem si už po nástupu na intr (v neděli), jako bych tu nikdy nebyla.Nový lidi (prváci), jiný pokoj, jiné spolubydlící, nový učitelé, jiné místo v lavici, nový spolužák a takhle bych mohla pokračovat hodně dlouho.Chaos, chaos, chaos.
DRUHÝ DEN nebyl rozdílný.Dozvědět se, že za 2dny píšeme písemku ze 7 papírů, to opravdu zabolí.Naštěstí se nám povedlo rozbít paní učitelce plány, takže písemka byla přesunuta na příští úterý.A nemluvím o prvních 2 hodinách tělocviku se starým panem učitelem, který nás rozčiloval v prváku o češtině.Ale díky tělocviku jsem zaběhla maraton, který vypadal následovně : za 10 minut ze školy na intr, vyběhnout snad 100 schodů,vzít oblečení, seběhnout schody a makat k hale. Mamamia!
TŘETÍ DEN byl opravdu mega (ironicky).5 hodin analytiky (laboratoře).Připomněli jsme si s novou učitelkou, jak se chovat při poleptání kyselinou, co křičet, když hoří (jak jinak, než HOŘÍ) a kde hledat lékárničku a tak podobně.Počítali jsme s vzorečky a rovnicemi, psali protokoly a doufám, že mě z toho nemigne, jako předchozí dva roky.Je hezké dělat pokusy a poleptávat se vším možným, ale ještě to všechno sepsat, aby z toho učitelku nekleplo a já dostala dobrou známku, není dvakrát jednoduché.Bože.
ČTVRTÝ DEN byl celkem fajn.První hodina ekonomiky mě celkem zaujala.Máme usměvavou paní učitelku, tenhle rok také nově.Učíme se o mzdách, DPH, zdravotních pojišťovnách a dalších.Na mě používá hodně pojmů, které jsou pro mě složité, ale baví mě to.Alespoň v takových věcech nebudu tolik plavat.Ok.
PÁTÝ DEN díky bohu za konec pobytu ve škole.Ve čtvrtek a v pátek nastalo léto, takže jsem opět mohla vytáhnout kraťasy ze skříně a doufat, že se ještě alespoň malinko osmahnu.Škola byla fajn.První hodinu jsme měli volno, ale na intru nás nenechaly tak dlouho, jak jsme předpokládaly.O chemii jsme jako minulou hodinu popsali asi 3 stránky, takže na to, že opakujeme je to docela bolestivá záležitost, pokud jde o mou pravou ruku.Po škole jsem čekala na můj vkus hodně dlouho na bus a když přijel, řidiči se sekla pokladna, takže jsme asi 10 minut stáli v řadě než jí nějak opravil a když se mu to povedlo,opět se mu sekla.Ale why not.
with love, EM ♥
Trochu ostřejší téma na dívčím blogu, ale to, co se budu snažit říct v tomhle článku mě už nějakou dobu pronásleduje a snažím se přijít na to, proč se takové věci dějí
Sama jsem se setkala s tím,že mě nějaká slečna nazvala děvkou.Proč, když jí nejsem?
Setkávám se s tím ale do teď.Ať mě tak někdo nazve nebo tak někdo nazve někoho, koho znám, proč sakra?! Vždyť pokud se nad významem toho slova dotyčný zamyslí, zjistí, že je to slovo, které už vlastně vulgárně označuje ženy a dívky, které mají sex jako práci, nechávají si za "to" platit, ale je holka, která studuje na střední škole a má přítele děvka? Nebo holka, která je ve větší společnosti kluků?
Mrzí mě, že jsem si nedokázala počkat ohledně chození.Chtěla jsem kluka, on chtěl mě, BUM a vztah.Ale rozhodně jsem neměla X kluků týdně, to ne:) Jen chci říct, že když jsem chodila půl roku po rozchodu s jiným, byla jsem hned "děvka".A po tom,co mě opustil jsem byla ještě větší, jenže lidi soudí podle toho, co vidí.Ví, že snadněji ublíží holce, která je více zranitelná než kluk a jak se najde někdo, kdo tu holku nemá rád (a vlastně jí třeba vůbec nezná), má tendenci všem vykládat, jaká je ta holka děvka, že už není zadaná, ale nezjistí si, že jí opustil kluk a ne ona jeho.Že nechtěla vztah na 3 měsíce, ale vztah na tu nejdelší možnou dobu.
Od střední školy jsem se ocitala ve větší přítomnosti kluků než holek.Ne proto,že by holek bylo na škole podstatně méně, než kluků, ale proto, že holky jsou mnohdy komplikovanější.Zjišťovala jsem, že intriky některých holek jsou opravdu k pláči a děsila mě představa, že kamarádky mě dokázali pomlouvat (samozřejmě hodně nenápadně), ale v jejich přítomnosti jsem byla skvělá.Nepotřebuji být skvělá pro všechny, ale myslela jsem, že mít kamarády znamená, mít někoho, kdo je s vámi v dobrém i zlém, kdo zná vaše chyby, ale i tak vás má stejně rád.A tak se jednoho dne stalo, že jsem začala věřit víc některým klukům než některým falešným "kamarádkám".
Mezi námi budou vždy lidi, co budou prudit, zesměšňovat, šikanovat a pomlouvat, ale nikdy nepřijdu na to, k čemu jim to je.Ale co opravdu hodně nechápu je téma, kvůli kterému tenhle článek píšu.Nevím, jestli jsem se za 2 roky změnila tak moc, že mám potřebu tohle vidět pod jiným úhlem, ale jsem za to ráda.Vidím to, co spoustě lidem v mém věku chybí.A to je hlavně to, že ať je někdo malý, nebo velký, tlustý, tenký nebo gay, lesba, heterák, vždycky je to člověk.Ať vypadá a chová se, jak chce.A jestli se někdo chová jako debil, tak mu snad někdy dojde, jaký je a začne myslet, jako ti inteligentnější.K čemu je rozplakat někoho? Máme se k sobě chovat tak, aby se jeden na druhého usmíval.
Podle mě to hlavně holky nemají zapotřebí.Říkat o dalších něco jako, že jsou děvky.Každá by se mohla zamyslet nad sebou a pak uvážit, jestli náhodou není ona ta horší v takových věcech a jestli má vážně právo urážet ostatní.
Mezi námi budou vždy lidi, co budou prudit, zesměšňovat, šikanovat a pomlouvat, ale nikdy nepřijdu na to, k čemu jim to je.Ale co opravdu hodně nechápu je téma, kvůli kterému tenhle článek píšu.Nevím, jestli jsem se za 2 roky změnila tak moc, že mám potřebu tohle vidět pod jiným úhlem, ale jsem za to ráda.Vidím to, co spoustě lidem v mém věku chybí.A to je hlavně to, že ať je někdo malý, nebo velký, tlustý, tenký nebo gay, lesba, heterák, vždycky je to člověk.Ať vypadá a chová se, jak chce.A jestli se někdo chová jako debil, tak mu snad někdy dojde, jaký je a začne myslet, jako ti inteligentnější.K čemu je rozplakat někoho? Máme se k sobě chovat tak, aby se jeden na druhého usmíval.
Podle mě to hlavně holky nemají zapotřebí.Říkat o dalších něco jako, že jsou děvky.Každá by se mohla zamyslet nad sebou a pak uvážit, jestli náhodou není ona ta horší v takových věcech a jestli má vážně právo urážet ostatní.
Nemusíte s tím, co jsem napsala souhlasit.Je to můj názor, můj článek a můj blog, ale pokud máte jiný názor na tohle téma nebo chcete něco doplnit, rozhodně pište do komentářů.
with love, EM ♥
Kamarádství je jako vztah.Vybereš si osobu a s tou jsi šťastný/á.
Osobně jsem přestala dělit kamarády na ty "nejlepší" a obyčejné kamarády.Podle mě jsou pravý a falešní přátelé.Jaký je mezi nimi rozdíl a jak je poznat?:)
Občas je to těžké poznat, ale když si dáš 5 a 5 dohromady , přijdeš na to.Ať dřív, nebo později.
DŮVĚRA
Ve vztahu důležitá, ale plno lidí na ni zapomíná v přátelství.Je to podle mě jedno z pravidel, které by jsme měli dodržovat, pokud nechceme jeden o druhého přijít.Věřit si je jednoduché, když druhého poznáš a víš, že tvoje důvěra je u něj v bezpečí.A když se spleteš, tak se spálíš.Ale jak řekl nedavno můj nejlepší kamarád : "Všechno zlé je pro něco dobré".
PŘÁTELÉ V DOBRÉM, I ZLÉM
Přesně ve chvíli, kdy je člověk sám a na dně, pozná, kdo je pravý přítel.Ten totiž neodejde, ať se děje cokoli.A když s vámi ta osoba zůstane, je jasné,že nezradí.Že má právo být vaší polovičkou.
Nebudu vypisovat další a další "pravidla", protože pro přátelství, co má šlapat platí to, co pro vztah a pokud za sebou žádný vztah nemáš, určitě máš alespoň přehled o tom, jak to chodí.
Máš prostě na výběr.Zůstat v přítomnosti kamarádů nebo "kamarádů".
Je fajn mít někoho, komu můžeš říct svá tajemství, vyzpovídat se kdykoli a bavit se o čemkoli.
Párkrát se mi stalo, že jsem o takového přítele přišla, ale naštěstí ne na dlouho.Být bez sebe jsme nezvládli.Pravé přátelství je silné pouto, které je občas silnější, než láska.Představ si to takhle...Máš kluka/holku a váš vztah skončí.Co potom? Půjdeš se vyplakat na rameno k nejlepší kamarádce/kamarádovi.Ty se svěříš a on/ona ti na oplátku pomůže.Dá ti druhý dech do života, ale v opačném případě to bude jak? Tvá polovička ti sice pomůže překonat ztrátu nejlepšího přítele, ale pořád je možnost se k takovému člověku vrátíš.Což u vztahu je skoro nemožné (ano,jsou i vyjímky, ale ty už mnohdy víc než dřív nevydrží).
Pokud máš někoho, s kým sdílíš svá tajemství, pocity a na koho se můžeš spolehnout, važ si ho.Až ho ztratíš, nemusíš ho znovu získat.
with love, EM ❤






















.jpg)



.jpg)





