Ahoj :)
Ano, čtete dobře :) Dnešní článek bude o tom, jak jsem se změnila.Ráda bych tu zhodnotila několik drobností, které mě posunuly o krok dopředu a musím říct, že se můžu pochválit :) Někdy člověk potřebuje "začít znovu".A nejlepším začátkem je srovnat se se sebou :) Umět se pochválit za drobnosti a pomáhat sobě samému :) Třeba dnešní článek někomu pomůže, co já vím :) Byla bych ráda :)

Neříká se to jednoduše, ale někdy je potřeba, "protřídit" lidi ve svém životě.Pokud máme rodinu, kamarády, co jsou v našich životech dlouho a máme v nich oporu, o takových lidech nemůže být ani řeč.Oni do našeho života prostě patří :) Ale určitě každý z nás si někdy všiml nebo všimne, že jsou s ním někteří jen pro své dobro.Hrají divadlo a snaží se vás přesvědčit, že vy jste v hlavní roli a nakonec to dopadne tak, že s pláčem odcházíte z jeviště a oni sklízí všechen potlesk.
Já byla vždy "ta hodná", která si nechala vše líbit a místo toho, abych takovému "kamarádovi" dala sbohem jsem si nalhávala, že se změní a bude nám fajn.Konečně mi došlo, že když nezakročím já, budu v nebezpečí a tak jsem svůj seznam "přátel" ustřihla přesně tam, kde bylo potřeba a momentálně se nacházím v kolektivu 2typů lidí.Ten první jsou ti, které jsem odstřihla.Bavíme se, smějeme se, ale nikdy bych jim nesvěřila svá tajemství, problémy a některé se snažím ignorovat, protože to, co provádí se mnou a ostatními se mi ani trochu nelíbí.A pak je tady 2.skupinka a to jsou skuteční přátelé :) Těm bych svěřila vlastní život a věděla bych,že u nich je v bezpečí :)

Pomluvy patří lidem bez vlastního života.Sama jsem prožila období, kdy jsem žila askem.Byla jsem podle mého názoru celkem namyšlená.Sama jsem pomlouvala, ale nikdy jsem se nesnížila na úroveň některých, že bych o nich někde něco nepravdivého psala a když jsem se dozvěděla něco, co by jim ublížilo, rozhodně jsem to nerozhlašovala.Byla to taková ještě téměř zdravá míra pomluv.
V tomhle ohledu jsem se posunula o velký krok vpřed.Sama sebe jsem začala chránit tím, že jsem si přestala dělat hlavu nepravdivými hejty na mé jméno.Jsem typ člověka, který si vše bere k srdci, i když se snaží sebevíc, ale podařilo se mi se přehoupnout přes nejhorší a teď už mě takové kraviny jen tak nedostanou ke dnu.
Přestala jsem řešit ostatní, když jsem sama měla tolik problémů, že jsem se celé dny utápěla v slzách.Objevily se zdravotní problémy a já si začala uvědomovat, co k životu potřebuji a co ne.Přesně v ten okamžik nastal ten největší zlom mého života.Začala jsem se probírat téměř do nového já.Ujasnila jsem si svoje potřeby a sama sobě dala najevo, že s takovým já žít nechci.Jednoduše si musíme uvědomit, jací chceme být a jací jsme.Lidé se mění, jen musí chtít a musí pochopit, v čem se mění.A já to dokázala.Nerada bych znovu zněla namyšleně, ale máme se umět pochválit a já se za tohle pochválit můžu.Nenajde se tu moc lidí, kteří by srovnali mé já před 2 lety a mé dnešní já.Ale vím, že si toho ostatní všimli a za to jsem ráda.

Sama za sebe můžu říct, že už namyšlená nejsem.Vážím si každé maličkosti a raději rozdávám než abych dávala :) Už se nebojím říct těm, co ubližují, jaký na ně mám názor.Už nejsem a nebudu jejich panenka na hraní.

Už jsem si konečně stanovila nějaké cíle.Už konečně vím, čím bych jednou chtěla být a už konečně dělám něco pro sebe :)

Nezajímám se o ty, kteří se o mě zajímají jen v rámci pomluv.Zajímám se o ty, co mi pomáhají dostat se ze špatných dnů,Zajímám se o ty, kteří se zajímají o mě a vyslechnou mě, když i já zvládnu vyslechnout je :) Život je vlastně fajn :) Jen je potřeba, stanovit si cíle.Říct si, co nás nese vzhůru a co nás naopak táhne k zemi.A když je jasno v tomhle, máme volnou cestu :)

Já hledala štěstí neskutečně složitě a nakonec jsem si uvědomila, že šťastní můžeme být úplně pořád :) Každá maličkost, třeba jako úsměv je důvod ke štěstí :)

Na závěr článku bych chtěla poděkovat za aktivitu na blogu :) V sobotu se hranice zobrazení dostala přes 3000 a za to moc děkuji ♥