Za týden (17.9.) to bude 5 měsíců, co jsem se svým přítelem.Pro někoho je to málo, ale vztah nikdy nezačne hned na roce.Píšu tenhle článek, protože se třeba najde někdo, kdo se bojí vztahu na dálku, nebo někdo, kdo takové vztahy nechápe.
Nikdo vás do vztahu nemůže nutit a pokud nechcete a bojíte se vztahu na dálku, raději ho nezačínejte.Není to dvakrát příjemné, vidět se s druhou polovičkou (v našem případě) několik dní po měsíci,2, někdy i více.Nebudu lhát a klidně přiznám, že brečím často.Je to pocit, který musíte zažít.
Jsem citlivka a vždycky jsem říkala, že vztah na dálku není pro mě.Nezvládla bych ho, ale pak jsem poznala někoho, s kým si rozumím.Někoho, kdo mě má rád takovou, jaká jsem.Kdo mě vidí nejraději nenamalovanou a zlobí se na mě, když řeknu, že jsem ošklivá nebo mám špek tady a tamhle.Je mojí oporou a už z takového důvodu mě o něj dálka nepřipraví.
Podle mě má takový vztah i své výhody.Například jsem si všimla, že velké množství vztahů postrádá důvěru nebo zodpovědnost.
Důvěru si musí člověk vybudovat a pokud je vaše polovička daleko, musíte jí prostě věřit! Žárlím.Samozřejmě, ale to je úplně normální u každého.Ale ani s žárlivostí se to nesmí přehánět.Potom ten druhý nabývá dojmu, že mu nevěříte.Zodpovědnost myslím hlavně v případě peněz.Pokud k sobě jezdíte, tak cesta něco stojí. A když jeden šetří a druhý utrácí, není to moc fér.
Samozřejmě s každým vztahem přichází lidi, co se do toho musí míchat.Většinou jsou to lidi, co jednoho, nebo druhého chtěli pro sebe a teď už bohužel nemají šanci.A když jste od sebe daleko, takový lidé se mají pořád čemu divit.Jak je možné, že jste spolu, když jste tak daleko? Má to cenu? Co když tě podvede? A nejlepší je věta, "nemůže vám to dlouho vydržet".Hovadina.Může.Jak tak pozoruji, takový vztah vydrží mnohdy déle než když jsou si lidi blízko.
Určitě se někdy pohádáte.Určitě se stane, že vás druhý naštve nebo něco podobného, ale to se stává v každém vztahu a jestli se vám to ještě nestalo, určitě to někdy přijde.Je to smutná část vztahu, ale patří k němu stejně jako polibky a držení za ruce.
A pokud máte druhého daleko, vážíte si každé vteřiny s ním.Každá vteřina, kdy slyšíte jeho hlas, vidíte jeho oči a úsměv je pro vás jako droga.A pokud to tak má každý, neprošli jste si tou dálkou.Ta takovým chvílím dodává ještě něco zvláštního.
Nečekám, že pochopíte to, že jsem ochotná pro druhého obětovat nějakou tu slzu jen proto, že mi chybí.Nečekám od lidí, co to nechápou nic.Možná jen pochopení, že je to naše věc a naše rozhodnutí.A že vztahy nevychází není chyba dálky.Je to tím, že si dva prostě nesedli.Že se nedokážou pochopit, mluvit spolu, nepoznali se tak moc, jak si mysleli atd atd atd,....Nerozchází se jen ti, co jsou daleko, tak si to v hlavě urovnejte a pak se divte.
Nečekám, že s článkem budou všichni souhlasit, ale třeba pochopí, co jsem chtěla říct.A je toho ještě dost, ale zbytečně dlouhý článek by už většinu odradil ke čtení na samém začátku.
Mějte se krásně a nenechte si kecat do rozhodnutí, které děláte.Buď vám vyjdou nebo ne.Život je plný takových rozhodnutí.